Muzika, se kterou jsem rostla ..a vlastně rostu, Michal Prokop
14. 1. 2006
Tak jsem se rozhodla o tý svý oblíbený hudbě něco víc napsat a tak si objevit ještě další pohledy na to, co ta hudba vyjadřuje a třeba i to, co pro mne znamená. Zmíním ty folkařské, jako je Jarek Nohavica, Karel Plíhal, Marsyas, přehoupnu se k Vladimíru Mišíkovi, Etc, již zmíněnému Prokopovi, ASPM, Luboši Andrštovi, Pražskému Výběru, Stromboli, Kate Bush, Stingovi, Mňága a Žďorp (to přece nebudu skloňovat), Psím vojákům a celé řadě dalších.
Ale teď začnu tím Prokopem. Moje první setkání s tou muzikou asi byla Bitva o Karlův most a Funebráci (tedy Blues o spolykaných slovech). Někde na táboře a při kytaře. Deska Kolej Yesterday vyšla, když mi bylo 14 a tak jsem byla ještě příliš velkej zelenáč na to, abych si ji koupila. Ale ty dvě další z toho triptychu už doma mám - Nic ve zlým, nic v dobrym a Snad nám naše děti.... Tenkrát mi vrtalo hlavou jak to, že (hlavně ta druhá, vydaná v 1989 prošla, ty texty vyjadřovaly to, co cítila většina lidí - ty komunisti to takhle dlouho nevydržej). Taky se pamatuju na nějaký koncert v Lucerně, možná Večírek starších pánů, kde se některý tyhle kusy hrály, a taky spousta dalších, všechny naznačovaly, metaforou připodobňovaly, skrytě odhalovaly že komunistický král je nahý.
Nedávno jsem si přečetla knížku Blues o spolykaných slovech, jakousi biografii o Michalu Prokopovi. Koupili jsme ji s Richardem na tom výše zmíněném vánočním koncertě. Knížka je doplněná diskografií a čerpá věrně ze zdrojů, které cituje. Asi to proto není úplně beletrie, spíš takový pokus o faktografii či jak to nazvat. Ale možná proto je zajímavé to číst. Jsou tam dokumenty doby. Jak bylo regulováno kdo směl hrát a proč, o té mizérii v sedmdesátých letech do které jsem se narodila, o letech osmdesátých, které byly krapánech lepší. Taky je tam pro mne přístupným způsobem popsáno jak vlastně těžké je něco vytvářet, jak tenký a nepatrný je rozdíl mezi atmosférou kdy se dá trochu tvořit a kdy se člověk zasekne, přešlapuje namístě, nebo produkuje kartonovou šeď. Ajak je někdy těžký to odlišit. Michal Prokop je mi taky sympatický tou mnohostranností. Není jenom řemeslný muzikant, ale i trochu úředníka a hlavně člověka se smyslem pro řád věcí, pracovitý ať se jedná o muziku či o úředničinu. Tak mu tímto vzdávám hold. Zasloužil se o část mého zdravého vývoje, nejen po té muzikální stránce. A možná svým dílem i o zdravý vývoj země naší české. Krásný ztráty jsou do toho taky zahrnuty.
Náhledy fotografií ze složky Muzika