Jak se rozhodujeme
9. 9. 2007
Odborně se psychologové v této souvislosti zmiňují o heuristice, neboli jakémusi volnému rozhodování. Asi první příměr, který mne zde napadne je o značkách. Značka je přeci jakási zkratka, očekávaná záruka kvality, záchrana před utonutím v detailu.
V této souvislosti mne zaujaly základní způsoby, které běžně používáme k tomu, abychom k rozhodnutí dospěli.
1. Způsob, jak si problém definujeme
Jakým způsobem si danou situaci popíšeme má vliv na to, jak ji budeme řešit. Proto negativní přístup k problému často znamená, že si ztížíme daný problém. I volba slov, které použijeme zabarví jak se na situaci budeme dívat. I když výsledkem nehody bylo rozbité světlo za pět tisíc, náš přístup při popisu situace bude patrný hned při použití slova "naťukla", nebo razantnějšího "rozmlátila".
2. Použití informací
Jaké informace máme při rozhodování k dispozici ovlivňuje jejich dostupnost. Ty, co jsou lehce po ruce nás ovlivní nejvíce. Také vezmeme v potaz informace, které se nám nejvíce vtiskly do paměti, to bývají takové, se kterými jsou spojené silnější emoce a jsou více osobní, od našich blízkých z rodiny či okolí.
Snadněji též sáhneme po informacích, které nám lichotí či jsou pro nás příjemné a které odpovídají tomu, co jsme již slyšeli a ztotožňujeme se s tím. Data, která jsou pro nás nová, cizí, budeme tedy spíše filtrovat.
3. Problémy s úsudkem
Filtrování, pročištění a třídění informací pro rozhodování potřebujeme, jejich různorodost a nejednoznačnost to vyžaduje. Filtrování informací se učíme již od dětství, jak bychom jinak byli schopní projít místností a všimnout si pouze maličkostí, které se od naší poslední návštěvy změnily? Myslíte na malé dítě, jak objevuje každodenní předměty okolo sebe, kterých vy si ani nevšimnete?
Nepříjemným vedlejším produktem je jakési zvýšené sebevědomí, že si všimneme právě a jenom těch věcí důležitých a ty vezmeme v úvahu. To se přeci stane již v první fázi, podle toho, jak si daný problém pro rozhodování definujeme.
4. Zpětné hodnocení rozhodnutí
Abychom si udrželi úctu sami k sobě, naše vědomí se brání přiznat si, že by to, jak jsme se rozhodli mohlo být nějakým způsobem nesprávné. Sebevědomí není jediná zábrana, abychom se na správnost rozhodnutí dívali nezaujatě. Potřeba mít kontrolu nad prostředím, ve kterém žijeme způsobuje, že vnímání toho, jak naše rozhodnutí ovlivnilo události může být nadhodnocené.
V této souvislosti mne zaujaly základní způsoby, které běžně používáme k tomu, abychom k rozhodnutí dospěli.
1. Způsob, jak si problém definujeme
Jakým způsobem si danou situaci popíšeme má vliv na to, jak ji budeme řešit. Proto negativní přístup k problému často znamená, že si ztížíme daný problém. I volba slov, které použijeme zabarví jak se na situaci budeme dívat. I když výsledkem nehody bylo rozbité světlo za pět tisíc, náš přístup při popisu situace bude patrný hned při použití slova "naťukla", nebo razantnějšího "rozmlátila".
2. Použití informací
Jaké informace máme při rozhodování k dispozici ovlivňuje jejich dostupnost. Ty, co jsou lehce po ruce nás ovlivní nejvíce. Také vezmeme v potaz informace, které se nám nejvíce vtiskly do paměti, to bývají takové, se kterými jsou spojené silnější emoce a jsou více osobní, od našich blízkých z rodiny či okolí.
Snadněji též sáhneme po informacích, které nám lichotí či jsou pro nás příjemné a které odpovídají tomu, co jsme již slyšeli a ztotožňujeme se s tím. Data, která jsou pro nás nová, cizí, budeme tedy spíše filtrovat.
3. Problémy s úsudkem
Filtrování, pročištění a třídění informací pro rozhodování potřebujeme, jejich různorodost a nejednoznačnost to vyžaduje. Filtrování informací se učíme již od dětství, jak bychom jinak byli schopní projít místností a všimnout si pouze maličkostí, které se od naší poslední návštěvy změnily? Myslíte na malé dítě, jak objevuje každodenní předměty okolo sebe, kterých vy si ani nevšimnete?
Nepříjemným vedlejším produktem je jakési zvýšené sebevědomí, že si všimneme právě a jenom těch věcí důležitých a ty vezmeme v úvahu. To se přeci stane již v první fázi, podle toho, jak si daný problém pro rozhodování definujeme.
4. Zpětné hodnocení rozhodnutí
Abychom si udrželi úctu sami k sobě, naše vědomí se brání přiznat si, že by to, jak jsme se rozhodli mohlo být nějakým způsobem nesprávné. Sebevědomí není jediná zábrana, abychom se na správnost rozhodnutí dívali nezaujatě. Potřeba mít kontrolu nad prostředím, ve kterém žijeme způsobuje, že vnímání toho, jak naše rozhodnutí ovlivnilo události může být nadhodnocené.