Když jsem zabloudíš
4. 4. 2008
To, co čím jsme sami v sobě a co jsme ve vztahu k druhým jsou někdy dvě
různé kapitoly. Někdo naplní sám sebe tím, co je pro druhé. Je to
důležité, být dcerou, matkou, strýcem, kamarádem, dědou, důležitým
kolegou či šéfem v práci, manželkou, partnerkou, spolucestujícím v tramvaji. Tolik rolí, jsou různé, v jednom člověku mnoho tváří, nejen jedna.
Ta cesta sama k sobě je někdy těžší. Nikdo nám neříká, co chceme. Řekneme si to sami a mnohdy se to nemusí slučovat s tím, co vyžadují ty role, které jsou zmíněné v předešlém paragrafu. Některé role se rozejdou, nebo příliš zúží. Zavře to cestu sama k sobě. Tak ji hledám. V tom labyrintu rolí je lehké se ztratit.
Myslím na tebe. Zůstaň sám sebou. Tak hezky to umíš. MTR, TH.
Logicky t může vyústit v konflikt.
Ta cesta sama k sobě je někdy těžší. Nikdo nám neříká, co chceme. Řekneme si to sami a mnohdy se to nemusí slučovat s tím, co vyžadují ty role, které jsou zmíněné v předešlém paragrafu. Některé role se rozejdou, nebo příliš zúží. Zavře to cestu sama k sobě. Tak ji hledám. V tom labyrintu rolí je lehké se ztratit.
Myslím na tebe. Zůstaň sám sebou. Tak hezky to umíš. MTR, TH.
Logicky t může vyústit v konflikt.